Deset minut a pár kroků k vnitřnímu klidu

Znáte ten pocit, kdy vám hlava už nic nebere? Nejen v plném pracovním nasazení, ale i v teple domova… Myslíte na to, že potřebujete vyřídit jeden důležitý telefonát, do toho vám vře polévka na plotně, děti vám strkají do rukou právě nakreslený obrázek a partner volá něco ze sklepa. „Domácí idylka,“ nezbývá, než s ironií konstatovat. Ale ideální podmínky to v určitém ohledu jsou. A pro co? Právě pro vaši vlastní vědomou práci s myslí. Dříve jsem se snažila zklidnit meditací. Lehla jsem si na podložku do podkroví, kde jsem očekávala klid. Ale ouvej! Najednou na dvoře začal zuřivě štěkat pes, děti si v obýváku vyměňovali názory tak hlasitě, že jsem měla pocit, že se to bez mého zásahu neobejde a ke všemu mi tam bylo zima.  A jako by toho bylo málo, v místnosti se mi rozhodla dělat společnost moucha. „No výborně! Ani tady nemám svůj klid!“

Časem jsem zjistila, že ideální podmínky pro zklidnění neexistují. Je na mě, abych si je vytvořila. Pomohla mi jógínská meditační technika zvaná Pratjahára.

 

První krok ke klidné mysli

Nejprve je třeba se ve svém životě zbavit těch aktivit, vjemů a vlivů, od kterých se toužíme oprostit. Co můžeme ovlivnit, změňme ke své spokojenosti! Například vypneme televizi, vymyslíme dětem aktivitu, u níž se bez nás na nějakou dobu obejdou, důležitý telefonát vyřídíme hned a především už nevyhledáváme další a další činnosti, které odvádějí naši mysl.

Rázem se ocitneme v situaci, která je o poznání klidnější. Téměř nikdy není v našich silách vytvořit dokonalý a nekonečný klid. (Kéžby J) Pracujme tedy s tím, co máme a snažme se vytěžit maximum.

Druhý krok ke klidné mysli

V pohodlné pozici (v lehu na zádech či v sedě) uvolníme tělo a jedinou aktivitu těla, kterou připustíme, je držení napřímené páteře. Dáme si záměr, že zůstaneme bdělí = nepropadáme se do spánku J Nejprve propustíme veškeré myšlenky, které nás táhnou k minulosti. Stejně ji už nijak nezměníme. Poté propustíme obavy a plány do budoucna. Jak řekla moudrá želva mistrovi Kung-fu v pohádce o pandovi, který se toužil stát bojovníkem: „Včerejšek je tentam, zítřek nám není znám, ale dnešek, to je dar.“

Poté si postupně projdeme všech pět fyzických smyslů, které k nám přivádějí informace z vnějšího světa. Každému smyslu věnujeme pozornost přibližně jednu minutu:

  1. ZRAK – Prohlédneme si své okolí, necháme nasytit zvědavou potřebu své mysli a poté oči zavřeme.
  2. SLUCH – Zaměříme se na všechny zvuky z okolí. Nejprve na ty nejsilnější a postupně dojdeme i k těm nejnepatrnějším.
  3. ČICH – Uvědomíme si vůně či pachy kolem sebe.
  4. CHUŤ – Uvědomíme si chuť v ústech.
  5. HMAT – Projdeme si vědomě pokožku celého těla a uvědomíme si, jak vnímáme dotyk látky, podlahy, teplo, chlad… na svém těle.
  6. Nakonec ze všech těchto informací vytvoříme jeden balíček a uložíme ho na pozadí mysli. Nerozvíjíme myšlenky směrem k jednotlivým vjemům. Ať jsou sebedotěrnější, nezasluhují si naši pozornost.

A máme klid. Vedle hlavy nám může bublat akvárium, bzučet moucha, v místnosti může být teplo nebo chlad, ale naše pozornost zůstane uvnitř.

Je velmi důležité uvědomit si, že je vždy naší volbou, zda necháme svou pozornost vytáhnout směrem ven a budeme do nekonečna analyzovat to, co přichází zvenčí a necháme se „rozhodit“ anebo zda přejdeme do polohy „mrtvého brouka“ – nevidím, neslyším. Pokud si zvolíme tu druhou možnost, být sami uvnitř sebe v klidu a harmonii, máme vyhráno. Ať se děje cokoliv, zachováme si vždy žádoucí odstup a naše emoce nebudou neustále stoupat a klesat jako rtuť teploměru. Co tedy nemůžeme ovlivnit, to neřešíme.

Prožijte a užijte si klid a nenechte si ho vzít. Jen pozorujte stav smyslové beztíže a lehkost svého bytí. A vězte, že takový stav vnitřního klidu si můžete navodit kdykoliv (i v civilizaci, v plné bdělosti): v autě při dopravní zácpě na cestě do zaměstnání, doma u plotny, večer u čtení oblíbené knihy, v patnáctiminutové pauze při vychutnávání si své odpolední kávy. Buďte tady a teď, sami sobě a v harmonii. NAMASTE 

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – lektorka jógy a jógové terapie pro děti a dospělé, autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), spoluautorka projektu Být ženou mě baví

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *