Žena, maminka a její potřeba seberealizace

 

Po porodu první dcery jsem sotva zvládala uspokojit své opravdu základní potřeby: napít se, najíst se, dojít si na toaletu, na vyspání se dostalo už jen občas… Když jsem se vyhrabala z nejhoršího a vstala z hrobu, jak trefně pojmenovala první týdny po narození miminka jedna moje sousedka, uvědomila jsem si, že když se mi podaří ulovit z každého dne alespoň pár desítek minut času, který budu věnovat výhradně sobě a vizualizaci a realizaci svých snů, jsem o poznání odolnější, trpělivější a tedy i láskyplnější matka a manželka.

                Pokud se nám daří dlouhodobě uspokojovat základní lidské potřeby, jako ty fyziologické, potřeby bezpečí a jistoty, lásky a přijetí, uznání a úcty, které již v polovině minulého století shrnul americký psycholog Abraham Maslow, po čase zjistíme, že potřebujeme ještě něco víc. Pan Maslow touhu po seberealizaci pojmenoval velmi výstižně jako potřebu existence a (pro mě duševního) růstu.

                Především na mateřské „dovolené“ začneme po určité době pociťovat, že péče o děti, partnera a domácnost je sice povznášející a vykonáváme ji s láskou, na druhou stanu však nechceme coby éterické bytosti doslova vyvanout službou druhým. Uvědomujeme si, že jako ženy, (nejen maminky a manželky), máme své vlastní touhy, představy a sny. Zcela jistě existuje činnost, která nás naplňuje a dává nám na chvíli zapomenout na strasti každodenního života v jeho operativě. Může to být cokoliv od pečení sušenek, šití, malování na trička, cvičení jógy nebo psaní článků. Tady neexistují limity, protože každá jsme půvabně originální. Záleží jen na nás, zda-li se vydáme cestou svého snu a budeme jej dále rozvíjet.

                Pokud se nám podaří nenechat se doslova uválcovat svými povinnostmi a opravdu si vyhradíme pravidelně nějaký čas jen a jen pro sebe, (byť na úkor zaprášené police, nevyluxovaného domu či večeře o chlebu), bude nám odměnou TRVALÝ POCIT NAPLNĚNÍ, štěstí, sebeúcty a sebedůvěry. Současně se staneme chápavou a tolerantní partnerkou, milující a trpělivou maminkou a budeme kolem sebe šířit především světlo a lásku. A pokud se ze seberealizace stane i nástroj (i kdyby částečný) naší obživy, vnímejme ji jako tu tolikrát skloňovanou třešinku na dortu 🙂 

                Stačí málo, nechat se unést svým snem a věnovat mu minimálně tolik pozornosti a energie, kolik jí věnujeme ostatním lidem kolem sebe.

KAM JDE POZORNOST, TAM JDE ENERGIE.

                Já si před dvěma také splnila svůj sen, napsala a vydala jsem knihu. O čem jiném než o ženách a jejich skutečných potřebách. Díky zrcadlení při sepisování mozaiky různorodých příběhů českých žen jsem mnohé pochopila… Díky vám všem za to, že jsme si vzájemnou podporou, zrcadlem a inspirací.

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – lektorka jógy a jógové terapie pro děti a dospělé, autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), spoluautorka projektu Být ženou mě baví

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.