Zkušenosti na hraně = cesta vzhůru

Zamýšlela jsem se nad okolnostmi, které mě v životě nejvýrazněji posunuly. Překvapivě mezi nimi nebyly žádné radosti a okamžiky štěstí. Uvědomila jsem si, že největší, sedmimílové, kroky jsem ve svém životě učinila tehdy, když jsem se vědomě rozhodla čelit něčemu neznámému, něčemu, z čeho jsem měla vždy respekt, až obavy a strach. ANO, vždy právě ten okamžik, kdy jsem překonala dosud nepřekonanou překážku, mě vnitřně velmi posilnily, pomohly mi ukotvit se v sobě sama, uvědomit si svůj zdroj a potenciál.

Mezi tyto zkušenosti patří:

  1. MŮJ POROD: Byla jsem v očekávání své první dcery, studovala jsem kdeco, sepsala si porodní plán, ale vnitřně jsem byla velmi nejistá. Do života mi vstoupila jedna výrazná žena, trojnásobná maminka, rázná Slovenka, a ta řekla: „Lucko, nejkrásnější v životě ženy je porod. Neboj se ničeho a důvěřuj si!“ Nešlo jí nevěřit. Ano, a tak to bylo. Bolelo to během i po, ale ta katarze, úleva, RADOST!!! Nejvíce povznášející pocit v životě… Důvěřovala jsem sama sobě, svým schopnostem a věřila jsem, že vše se děje pro něco. Naučila jsem se zpracovávat bolest.

 

  1. POBYT VE TMĚ: Od dětství jsem měla obrovský strach ze tmy. Již jako holčička jsem si projektovala nejrůznější příšery a duchy do temných zákoutí našeho bytu. Milovala jsem duchařské filmy, ale nemohla jsem po jejich shlédnutí několik nocí spát. Coby dospělé mi dokonce vyháněli ducha z domu… Strach ze tmy nebyl tím jediným důvodem, proč jsem se rozhodla pro týdenní pobyt v tichu, ve tmě a o samotě. Ovšem příšery mě doprovázely po celou dobu, dokonce jsem si v jednu chvíli uvědomila, že stačí málo…a zdravý člověk může skončit v Bohnicích. Šestý den jsem se naučila se svým strachem pracovat. Vyšla jsem bledá jako čerstvě nabílená stěna, ale zato hluboce přesvědčená o své vnitřní síle.

 

  1. TANTRICKÝ VÝCVIK: Od dob svého dospívání jsem trpěla poměrně intenzivními pocity méněcennosti, těm zasadil ještě hřebíček do rakve můj první partner (ale to je jiná kapitola.) Tam, kde jsem si nevěřila celkově, jsem se snažila vše kompenzovat intelektuálně. Proto jsem byla ve škole vždy premiantka. Ale vynikající výsledky na gymlpu, na vysoké, posléze v profesi, později ani spokojený vztah mi nepomohly vyřešit příčinu mých bolů. Naopak, nebyly víc než pouhým zametáváním pod koberec. Tušila jsem, co mě trápí, ale jak hluboko budu muset vstoupit, jsem nevěděla ve chvíli, kdy jsem se s manželem zapisovala na profesní tantrický výcvik. Z deseti dní tantrického výcviku jsem měla po osm dní průjem…samozřejmě psychosomatického původu. Pak přišlo uvědomění, poznání, AHA moment a já najednou viděla, jakou cestou se mám vydat. Problémy s trávením ustaly. Ovšem vědomá práce na sobě sama tím dnem teprve započala.

Co jsem pochopila?

ŽE POKUD TOUŽÍME NĚCO VE SVÉM ŽIVOTĚ SKUTEČNĚ VYŘEŠIT, VNITŘNĚ SE OSVOBODIT A KRÁČET DÁL SAMA ZA SEBE, nikoliv jako snůška generačních dědictví, přejatých myšlenkových vzorců nebo kritérií soudobé společnosti, JE TŘEBA VYKROČIT ZA HRANICE KOMFORTU.

Každý krok dál a vzhůru bolí, ale zato vidíme z vyšší perspektivy, vnímáme rozsáhlejší souvislosti, více barev, detailů horizontálně i vertikálně… Život je bohatší, svobodnější a krásnější.

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – lektorka jógy a jógové terapie pro děti a dospělé, autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), spoluautorka projektu Být ženou mě baví

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *