Dokonalost versus Autentičnost

Touha po dokonalosti? Ne, už stačilo, děkuji…

Autentičnost = výsledek vědomé práce a vítězství nad celospolečenským tlakem

Dnešní článek je také volným pokračováním na otevřená témata, o kterých píšu v návaznosti na vaše komentáře, maily a zprávy. Velmi mě zaujalo jedno konkrétní téma = DOKONALOST. Víte,  za co jsem velmi vděčná a proč cítím takovou potřebu psát o všedních věcech nevšedně otevřeným způsobem? Protože mám pocit, že navzdory volnomyšlenkářství dnešní společnosti žijeme ještě stále povětšinou v mlze tvořené domněnkami, představami a očekáváním ….místo toho, abychom se snažili vidět nezaujatě, bez předsudků. A kritériím tvrdého hodnocení vystavujeme sami sebe i své okolí.

Jedna z vás mi poděkovala v reakci na článek http://bytzenoumebavi.cz/zkusenosti-na-hrane-2-dil-aneb-volne-pokracovani/ za to, že se upřímně otevírám a přiznávám i svá selhání, chyby, drobnosti, které mě přivedly k hlubšímu poznání. Že mě vlastně nyní vnímá v úplně jiném světle, odhalenou a přirozenou. Já za tento upřímný vhled pokorně děkuji, neb mě zasáhlo velmi silné poznání: Žijeme pod obrovským celospolečenským tlakem vydávat se za dokonalé. Tím přicházíme o to nejcennější, co máme, o svou AUTENTIČNOST!

Z televize na nás hovoří dokonale upravení moderátoři, v TV reklamách se v nás snaží vyvolat potřebu, že nutně potřebujeme ten či onen produkt, abychom se opět o krůček přiblížili k vysněné dokonalosti. Z letáku drogérie na nás civí slečna s řasami až za roh a pěje ódy na řasenku „Dokonalé řasy“ nebo špulí pusu dokonale nalíčenou rtěnkou „Perfektní rty“. Občas si vyjedu do Prahy (snažím se co nejméně), tam vždycky čumím, co se děje „ve světě“. Posledně mě zasáhl megabillboard nejmenované seznamky, kde pod fotkou dokonale nalíčené slečny září citát: „Chci rande s dokonalým mužem!“  Říkám si, chudera, to zůstane zřejmě na ocet. Kdybych zrovna neřídila auto, tak z toho jdu fakt do kolen. Kam se poděla lidskost, výjimečnost spočívající v tom, že jsme každý jiný a nesnažíme se veškerými svými i vypůjčenými prostředky připodobnit k nějakému ideálu?

Pokouším se zapátrat v paměti, odkud tento mylný směr přišel… Narodila jsem se v době hlubokého komunismu a dětství jsem prožívala v klidu, měla jsem svůj kočárek, ve kterém jsem vozila chlupatého plyšového medvěda, do první třídy jsem vyfasovala vysněnou aktovku a po škole jsem navštěvovala jiskřičky, na pionýra jsem byla ještě malá. Když jsem zatoužila po zmrzlině, zašla jsem si do Jednoty a vybrala si buď Ledňáčka anebo mraženou ovocnou dřeň. Jiné nanuky nebyly. Jednou jsem v dřeni objevila dokonce mraženou vosu. Tak jsem ji odlomila a jedla v klidu dál. Z časopisů pro děti byly na stánku akorát Rychlé šípy a Sluníčko.

Přišla revoluce. Všude byla sprejem načmárána zkratka O.F., ze soudružky učitelky se během noci stala paní a v televizi začali postupně dávat více pohádek, přibyly nové kanál.. Máma mi začala kupovat časopisy jako Bravíčko, Dívku, Topdívku a podobné. Najednou to začalo, obrovské srovnávání… Nejen vzhledu, ale i výkonu. Všichni najednou chtěli být nejlepší. Pamatuji si, že když jsme se v hodině angličtiny učili pozdravy, paní učitelka nám oznámila, že když se vás Angličan zeptá: „Hi, how are you?“ , neříkejte mu o tom, že jste zrovna unavení nebo smutní. To ho nezajímá a je to kulturně nepřijatelná odpověď.  Je to prý vlastně jen fráze…

Dalším krokem bylo sepsání životopisu, cvičně, taky snad na hodině angličtiny. „Nepište o tom, co neumíte, napište, že všechno umíte!“ Znělo doporučení učitelky. Ve svém prvním profesním CV jsem byla za hvězdu, dala jsem si extra záležet i na fotce, kterou jsem k němu přiložila. Fotka přeci prodává…

Píše se rok 2018 a jsme pod nadvládou této kultury.

FORMA PŘEVAŽUJE NAD OBSAHEM… Vidíte to taky? Všichni jsou skvělí, neomylní, ženy dokonale krásné, upravené (i když jdou s košem nebo vyvenčit psa). Občas mám pocit, že dnešní mladé holky jsou jako přes kopírák. Děkuji ze srdce Salma Hayek, že v dobách krutého vymycování obočí držela hustý chlup a občas ji bylo vidět na plakátech. Spoustě ženám dnes už po desetiletí vytrhávané obočí neroste, musí si dávat permanentní make-up! O tom, že obočí má svou fyziologickou funkci (zadržovat pot), asi dámy pod tlakem estetického diktátu své doby nepřemýšlely… Mně se líbila Salma, působila na mě přirozeně. Obočí jsem si nechala. Nechám ho i své dceři, která s hrdostí nese gen téměř srostlého obočí ala Brežněv našeho klanu.

Je úplně jedno, jakou nosí žena velikost podprsenky nebo kalhot, je jedno že má jedna orlí nos a druhá bambulku, jedna je kudrnatá zrzka a druhá blondýna… Dnes už věřím, že krása září zevnitř. Kdybych to věděla v patnácti, ušetřila jsem si spoustu trápení. Asi většina z nás. Bohužel jsem k tomuto poznání došla až v pětatřiceti, ale přece.

Dospět k AUTENTIČNOSTI „BEZ OBAV“ DÁ V DNEŠNÍ DOBĚ SKUTEČNĚ PRÁCI. Chce to obrovskou dávku vnitřní síly odolávat pokušení celospolečenského tlaku.

Ženy, buďme silné, buďme rozdílné a buďme své!

Doporučuji se vykašlat na požadavky na nás kladené zevnějšku, ať už se týkají našeho fyzického vzhledu nebo projevu. Osobně cítím, že je velmi důležité poslouchat sebe sama a skutečně za sebe se rozhodovat, kterou cestou se vydám a co na ní budu dělat. PROTOŽE JEDINĚ TAK BUDEME UVNITŘ SILNÉ A UKOTVENÉ … A NA POVRCHU KRÁSNÉ A ZÁŘÍCÍ.

KRÁSA PŘICHÁZÍ ZEVNITŘ A PROJEVUJE SE JAKO ZÁŘE V NAŠÍ AUŘE,  A DRUHOTNĚ TAKÉ  VE VZHLEDU. NIKDY TO OVŠEM NEJDE OBRÁCENĚ, I KDYBYCHOM SE NA HLAVU STAVĚLY J (Stoj na hlavě můžeme dělat úplně z jiných důvodů).

DOVOLME SI DĚLAT CHYBY, BÝT LIDSKÉ, V EMOCÍCH, PADAT OBČAS NA HUBU A PŘIZNAT TO.

Trávíme nyní s rodinou zimní dovolenou v Peci pod Sněžkou. Můj muž je velmi ambiciózní sportovec, pro mě extrémista. (On se samozřejmě tak nevnímá). Já párkrát sjedu sjezdovku a užuž se poohlížím, kde že bych si dala to své Espresso a nasála atmosféru J Manžel vybalí svačinu pro celou rodinu z batohu na čtyřsedačce, protože když vysedneme, nemůžeme přeci ztrácet čas… Udělali jsme si dvě děti a naše rodina je přesnou personifikací principu jinjang. Upřímně se někdy sama sebe ptám, jak si mě mohl manžel vybrat. Vybral. Jmenuje se Vybíral J Občas musí řádně polknout, počítat do deseti, než reaguje… Vezu čtyřletého syna na gumovém pásu, přibližováku k dalšímu vleku. Manžel se starší dcerou před námi. Za chvíli se společně se synem válíme ve sněhu a snažíme se rychle vzchopit, abychom se opět stabilně postavili na nestabilní jedoucí gumový pás. Manžel se jen otočí a kroutí hlavou…. Anebo vysedáme ze čtyřsedačky, já si dám práci, abych bezpečně vysadila syna…ale zjišťuji, že už nemám čas ani prostor vystoupit já. Sedím na sedačce a volám: „Pomóc!“ Udělám otočku a už se chystám, že pojedu z Hnědého vrchu zase dolů… Vlekař je naštěstí pohotový a lanovku zastaví…. Manželovi nezbývá, než se od srdce zasmát a děti po prvotním šoku také na rtech vykouzlí úsměv.  Prý se ale o maminku bály…  Já se směju, až brečím. Vlekař na mě zřejmě nezapomene. Další nemehlo na svahu.  Říkám si, manžel si mě rozhodně nevybral náhodou, byla v tom vyšší moc. Naše dvě děti odráží jak mé principy, tak ty jeho. A my se každým dnem učíme přijímat odlišné vnímání světa toho druhého. Otevíráme si obzory. Nebojíme se být autentičtí. Každý den je pestrý … a má to jednu skvělou výhodu: Nikdy se spolu nenudíme. Odlišnost totiž zaručuje pestrost a různorodost, v partnerství, ve společnosti, v životě.

Do této bezstarostné fáze jsem potřebovala dozrát, cestou pokus-omyl. Je mi v ní velmi dobře, cítím se lehká jako pírko. Odložila jsem těžké břemeno nesplnitelného úkolu být dokonalá pro všechny okolo, splňovat kritéria skvělé manželky (v kuchyni i v posteli), vše chápající matky, která má vždy trpělivost, sportovkyně, která jde do všeho na krev a jede na výkon… Stačí mi být dokonalá sama pro sebe, taková, jaká jsem. S malými ňadry, hustým obočím, občasnou touhou odpočívat, která převládne touhu konat, se zálibou v dobrém jídle, vínu a vášní ke kávě. Mimochodem, manžel je výživář J J J Nemohl si vybrat lépe J

Nechť máme každá dostatek sil být divokou rozkvétající květinou, každá jedinečnou a krásnou svým vlastním způsobem! AMEN

Milé ženy, všechny vás na dálku podporuji na vaší cestě za autentičností a srdečně vás objímám!

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – lektorka jógy a jógové terapie pro děti a dospělé, autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), spoluautorka projektu Být ženou mě baví

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.