Be Woman

protože „Být ženou mě baví!“

Najdi si volnou chvilku pro něco skutečně důležitého ve tvém životě. Naplň ji zamyšlením nad níže uvedenými otázkami a vnímej, jak to s tebou rezonuje, co cítíš a jen to v klidu pozoruj…

  • Cítíš se být v životě celkem spokojená, a přesto někde uvnitř toužíš zažít o trošku více více štěstí, lásky, vzrušení, pochopení…?
  • Vnímáš, že se muži ve tvém okolí občas projevují více žensky a ty naopak tíhneš k typicky mužským projevům (jsi akční, podnikavá, baví tě náročné sporty, řídíš a živíš domácnost…)?
  • Vytyčuješ si další a další životní mety, které pak následně zdoláváš?
  • Přestože se někdy cítíš velmi unavená, neumíš se zastavit a odpočívat?
  • Máš občas pocit, že vydáváš hodně energie a vrací se ti zlomek (v partnerství, rodině, v práci)?
  • Někdy se ti stává, že pociťuješ, jako bys stála na mrtvém bodě?
  • Navzdory tvému věku a zkušenostem tě ještě pořád překvapují tvé vlastní reakce?
  • Toužíš poznat sebe sama lépe a více do hloubky?
  • Občas tíhneš k obviňování svého okolí, rodičů a partnera ze své ne/ideální životní situace?
  • Toužíš být zahrnována láskou a pochopením?
  • Chceš se vydat na cestu objevování své ženské podstaty a zdroje své síly?
  • Toužíš naplno rozvinout svůj potenciál a začít naplňovat své životní poslání?
  • Jsi ochotná na sobě vědomě pracovat a připravena věci měnit?

 

Vnímala jsi během čtení otázek a analýzou odpovědí nečekané reakce svého těla jako bušení srdce, svírání žaludku, sevření v podbřišku? Není ani moc důležité, zda-li jsi na tyto otázky odpověděla ANO či NE, tvé tělo dalo samo najevo, zda jsou tato témata pro tebe aktuální. Pokud se již vyjádřilo tvé tělo, tvá mysl může najít inspiraci v následujících řádcích. Projekt „Be Woman“ tě může vědomě provádět právě těmito tématy, podpořit tě na tvé cestě za poznáním své podstaty, přijetím sebe sama a rozvíjením tvého skutečného potenciálu.

Na úvod pro tebe máme výstižný příběh dvou malých holčiček na cestě za štěstím…

Příběh dvou malých holčiček s velkým srdcem i ambicemi, příběh o sladkém ovoci, páchnoucí vodě stagnace a zářivém světle

Lucie

Byla jednou jedna malá, blonďatá holčička s vřelým srdcem, která chtěla se všemi kamarádit a všem pomáhat. Žila se svými rodiči a mladším bratrem v osmipatrovém paneláku uprostřed jednoho z ostravských sídlišť. Holčička byla prvorozená, náležitě ambiciózní a snaživá s citlivým smyslem pro spravedlnost. Byla velmi náročná na sebe sama a v důsledku také na své okolí. Od svých rodičů dostala do života dar, který měl později vystihovat její celoživotní poslání, jméno Lucie. Lucie je odvozeno z latinského lux, tedy světlo. Lucinka měla vnášet do života světlo všem bytostem kolem sebe. Své poslání se snažila od dětství naplňovat. Jak bezustání a s vypětím všech sil svítila na všechno a všechny kolem, její světélko téměř vyhaslo… Opomněla totiž něco velmi, velmi důležitého… Aby mohla prosvětlovat životy ostatních, potřebuje nejprve záři cítit v sobě sama a ve světle nitra žít. Lucie se vydala na cestu životem, sebepoznání a uvědomování…

Hledání správného směru a první zastavení u domnělého cíle

Možná máš podobnou zkušenost. Hledáš svůj životní směr… Poháněna svým racionálním já se potácíš jakoby poslepu od stěny ke stěně, kdy jen tušíš hranice, na které později fyzicky narazíš. Něco tě však žene dále cestou pokusu a omylu. Podél tvé životní cesty plyne řeka. Její energie plynutí odpovídá tvému tempu a překážkám, které zdoláváš. Plody, jež sbíráš cestou, mají různou chuť, obvykle hořkou na počátku, když jim však věnuješ více pozornosti, dosládnou na jazyku a ty si uvědomíš hodnotu zkušenosti, kterou ti měly přinést. Občas se objeví ovoce velmi lahodné, šťavnaté a sladké. Když se ho nabažíš, víš, že celá dosavadní cesta ti za to stála a že tě měla přivézt právě zde do tohoto bodu, pod tento strom plný lahodných plodů. Můžeš se zdržet a jíst jen z tohoto stromu, můžeš si pod ním postavit přístřešek, zajistit si potřebné bezpečí před větrem a deštěm, vytvořit si pohodlí. Řeka, která tvé putování doprovází, tady vytvoří slepé rameno. Strom sladkých plodů tě bude nějakou dobu těšit. Sytíš se jeho plody každý den, ale už nemusíš vyvíjet téměř žádné úsilí. Tvé chuťové pohárky již přestaly vnímat chuť ovoce jako výjimečnou. Život v bezpečí, pohodlí a dostatku tě možná přestává těšit… Pohlédneš na slepé rameno řeky, která tě doprovází. Voda již není čirá a energická, naopak, tvůj odraz na její hladině je prostoupen kalem a při výjimečně teplých dnech cítíš pach kazící se vody. Vrátíš se zpět proti proudu, aby ses ujistila, že řeka dále pokračuje. Našla si svou cestu, překonala na první pokus nepřekonatelnou překážku a při druhém pokusu si její voda prorazila prostor pro své další proudění. Voda nestagnuje, jak jsi na tom ty?

Zvažuješ. Vydat se na další náročnou cestu, jejíž strastiplnost máš ještě v živé paměti nebo se rozhodneš zůstat v bezpečí? Vlastně ti tady pod stromem, jehož větve se tíhou plnosti ovoce, které nesou, přibližují k zemi do té míry, že je máš na dosah ruky, ani nic nechybí. Už ani nemusíš šplhat po kmeni a větvích nahoru, aby ses nasytila. Stačí jen natáhnout ruku. Tvé racionální já se přimlouvá za druhou variantu, chce zůstat na místě. Přece jsi již vynaložila dost úsilí a komfort si zasloužíš. Něco v tobě, snad vnitřní hlas, snad volání duše zvedá tvůj zrak směrem k cestě, která pokračuje. Když pohlédneš kupředu na křivolakou pěšinu, po které se máš vydat a zároveň netušíš, co tě čeká za první zatáčkou, pocítíš lehké sevření žaludku. Vnímáš strach, strach z neznámého a zároveň narůstající vzrušení. Uvnitř cítíš, že máš pokračovat…Ale tvé racionální já se stále důrazněji hlásí o slovo: „Ale vždyť máš vše, co k životu potřebuješ! Máš to tady a teď, v hojnosti a bez úsilí…přijmi kompromis pohodlného života výměnou za pestrost a nové prožitky.“ Někde uvnitř tebe to začíná vřít, neboť tvá duše poukazuje na znovuzahájení cesty, je připravena. Slunce se vyhoupne do svého nejvýše položeného křesla, zvedá se horko, cítíš ho uvnitř sebe i na kůži těla. Narůstající teplo prosycuje okolní vzduch pachem zkažené vody ze slepého ramene řeky v blízkosti tvého stromu… Vedro k zalknutí. Víš, že se můžeš schovat do stínu stromu, zdřímnout si a počkat na západ slunce, povečeřet sladké ovoce a na noc se schovat do přístřešku. Ale ta voda v řece bude zítra zkaženější než dnes… Anebo se všeho vzdáš, bezpečí, pohodlí, jistoty…a vydáš se na cestu. Možná už tvé tělo není tak obratné jako dříve, přes kameny na cestě se ti bude skákat o něco hůř, tvé tělo je poznamenáno léty pohodlného života. V této chvíli nepřipomínáš divokou kočku s pružným tělem, která se protáhne jakoukoliv skulinkou. Dokonce tvé smysly ztratily na své bystrosti tím, jak jsi vnímala pořád stejné chutě a vůně. Při zdolání první překážky a ochutnání prvních neznámých plodů se však ujistíš, že v sobě máš všechny schopnosti a dovednosti, které na cestu potřebuješ. Jen je třeba po dlouhém spánku opět probudit šelmu v tobě… Můžeš být opět sebevědomou kočkou, pružnou, mrštnou a obratnou, která v životě získá přesně to, co si žádá.

Pokud ses rozhodla následovat svůj vnitřní hlas a vydat se na objevitelskou cestu, vítej! Nechť jsou ti následující příběhy inspirací i láskyplnou náručí.

Cesta je cíl

Lucie pod plodným stromem nezůstala. Ovoce ji velmi záhy zhořklo, pach kazících se vod slepého ramene řeky vnímala jako všeprostupující tlení sebe sama. Až do chvíle, kdy objevila strom sladkých plodů, si myslela, že veškeré úsilí jejího života směřovalo do tohoto bodu. Cítila se být v cíli. Postupně, když jí chuť ovoce zevšedněla, si uvědomila, že smysl života nespočívá v cíli, nýbrž v cestě, která k němu vede. Během cesty totiž i cíl neustále mění svou podobu. Nejprve si cíl vědomě vytyčíme a vydáme se za ním. Po jedné z těch náročnějších etap cesty se na horizontu z čista jasna jako fata morgána vyjeví cíl nový, ovlivněný naší dosavadní zkušeností. Následujeme ho, avšak s každým přiblížením vidíme a vnímáme jeho kontury zřetelněji, pokaždé však trochu jinak.

Na své cestě procházíme hlubokou transformací jako bytosti a úměrně k této přeměně mění své kontury i náš cíl. Již se zdá být na dosah, ale naše nová zkušenost ho opět přetvoří a oddálí…

Lucie na své cestě pochopila, že ty nejnáročnější překážky si do cesty klade nevědomě sama. Že to, co se jeví jako nejhůře překonatelné, nevychází z konstelace vnějšího světa, nýbrž z nastavení její vlastní mysli v kombinaci s nezpracovanými emocemi. Každý krok kamenité cesty křížem krážem světem pro ni začal představovat hluboký ponor do sebe sama. Každý balvan na pěšině se rozplynul jako mlha poté, co odhalila skutečnou příčinu překážky ve své mysli. Cesta se pro ni stala výzvou.

Erika

V podobném čase, avšak na jiném místě, prožívá své životní lekce jiná holčička, Erika. Erika touží ukázat světu, a především sama sobě, svou skutečnou hodnotu. Žádá podporu, lásku a pochopení… z vnějšího světa se jí dostává z každého jen tak trošku, aby náhodou neměla příliš. Čím méně se jí dostává z poháru úcty a lásky, tím houževnatěji a s větším nasazením kráčí Erika kupředu. Její krok je zosobněním odhodlání, vnitřní síly a touhy dokázat sobě, že TO zvládne. Bez ohledu na to, kolik si naloží… Žádná žena by v sobě nenašla tolik kuráže a síly pro zhmotnění svého snu. Žádná žena. Proto v sobě Erika živí svého vnitřního muže, který ji na její cestě podporuje, dodává jí odvahy a pomáhá jí překonávat překážky. Vnitřní muž postupně nabývá dojmu, že je on ten silný a schopný a nakonec nabírá velkou převahu nad Erikou coby ženou. Čím silnější je vnitřní muž Eriky, tím více trpí její vnitřní žena, na duši i na těle. Houževnatost vnitřního muže nenechá Eriku po delší dobu spočinout pod žádným ze stromů poskytujících sladké ovoce. Poté, co vnitřní muž ochutná plody jednoho stromu, instinktivně vyráží na další cestu s vidinou ještě bohatšího a plodnějšího dílčího cíle. Na chvíli se nezastaví, nenechá Eriku vydechnout. Její ženské tělo a jemná duše je čím dál tím více poznamenána závodním tempem vnitřního muže. Erika už nemůže, sotva popadá dech. Je ne/mocná, z/raněná… Zastaví se pod prvním malým stromkem s pár polosladkými plody. Načas se s tímto spokojí a přemítá: „Jak dále? Hnát se závodním tempem za cenu nalomeného zdraví jako dosud nebo zůstat pod tímto stromem a spokojit se s málem?“

Během Eričina odpočinku se jejímu vnitřnímu muži podařilo usnout a současně se začala probouzet její upozaděná vnitřní žena. Zahojila svá zranění a probudila svou sílu. Uvědomila si své potřeby a jednu po druhé je začala žádat. Erika vyslyšela líbezný a jemný hlas své vnitřní ženy a vědoma si své nové síly, hodnoty svých zkušeností a získané moudrosti začala brát ohledy na potřeby sebe jako ženy. Rozhodla se pokračovat ve své cestě, kráčí však přiměřeným tempem, s respektem a láskou k sobě sama. Erika se stává inspirací pro své okolí…

Synergické propojení

Lucie se během své cesty naučila přijímat a milovat sebe sama, ukotvila svou vnitřní sílu a zdroj svého světla ve středu své bytosti. V každé zatáčce cesty se snaží naplnit poslání toho, proč přišla právě zde. Erika přijala svou ženskou energii, kterou každým dnem rozvíjí. Její vnitřní muž se občas probere a hlásí se o slovo, Erika mu však vždy vytyčí stanovený prostor, ve kterém se může realizovat tak, aby neohrozil její vnitřní ženu. 

V jedné úzké zatáčce cesty, kde je třeba věnovat pozornost každému kroku, potkává Lucie Eriku. Eriku oslňuje Lucčina světelná záře, která dodává nebývalou pestrost barev všemu kolem. Lucie naopak obdivuje houževnatost Eričina kroku v kombinaci s její rozvážností a sebevědomím. Obě záhy pochopí, že je na čase kráčet určitou etapu cesty společně. Již při prvním setkání je zřetelné, jak jsou rozděleny energie tohoto synergického propojení. Každá má svou specifickou úlohu vycházející z její podstaty, přirozenosti a nadání.

Při společném hledání své podstaty a autenticity si uvědomí, že každá, většinou nevědomě, nosí spoustu masek. Rozhodnou se je postupně odkládat. Velmi to bolí. Stávají se zranitelnějšími, zároveň však lépe cítí a vnímají sebe sama i druhé. Nakonec se svléknou do naha. Duševně i emočně se zcela odhalí, aby daly průchod přirozenosti a nadání, které se skrývá v každé z nich.

Příběh se šťastným koncem?

Zdá se, ale nemuselo by tomu tak být. Stačilo by, aby se Lucie rozhodla stagnovat. Stejně jako spousta jiných lidí, které možná osobně znáš ze svého okolí. Ztratila by úctu sama k sobě a tím i úctu ostatních. Po čase by možná, ve skrytu duše, začala sama sebe nenávidět a ze vzniklých konfliktů by utíkala tím způsobem, který ještě více zraňuje. Ztratila by vážnost a respekt ve svých očích i v očích svých dětí…

Erika, kdyby výrazně neomezila svého vnitřního muže, stala by se pravděpodobně štvancem poháněným svým vlastním egem a lačnou, špatně uchopenou, touhou po lásce. Fyzické tělo ženy poháněné mužskou energií by ještě více chřadlo…

Stagnace a přílišné tempo, dva protipóly, které nám vymezují hranice. Každý z těchto pólů představuje devastující energii pro lidskou bytost, každý svým vlastním způsobem. Je třeba být bdělá, naslouchat svým potřebám a přizpůsobit životní rytmus své přirozenosti.

Lucie a Erika vzájemně propojují své nadání, aby naplnily poslání:  Být inspirací a oporou, být průvodkyněmi na cestě k sobě sama, ke znovuodhalení vlastní podstaty, objevení vnitřního zdroje síly, která nám, ženám, dává odvahu být autentické, sebevědomé a milující. Síla vychází zevnitř, proto je třeba hledat zdroj v sobě…

Pokud vnímáš zrcadlení svého vlastního příběhu s příběhem Eriky a Lucie, pokud vnímáš reakce svého těla na četbu těchto řádek, můžou se Erika a Lucie stát tvými průvodkyněmi na cestě za poznáním tvého skutečného já, nenapodobitelného, nenahraditelného a jedinečného.

 

Kam máš směřovat svou pozornost?

Do svého nitra. Rozviň sebe sama jako celek díky tomu, že budeš vědomě pracovat se svými niternými složkami jako:

  • Objev v sobě své vnitřní dítě, které může být zraněné a pevně a se vší láskou ho obejmi, pohlaď ho po tváři a pošeptej mu do ouška, že ho přijímáš a miluješ právě takové jaké je.

 

  • Odhal v sobě nespoutanou sílu své vnitřní milenky, která touží po rozkoši, nebrání se jí, naopak umí si o ni říct a náležitě si slast užít. Osvoboď svou vnitřní milenku, která se touží vymanit ze sevření pásu cudnosti, který ji nasadila společnost v touze po manipulaci.

 

  • Objev v sobě matku, svou vnitřní matku, která tady pro tebe vždy bude, aby tě pohladila, objala a plně ti důvěřovala, ať se vydáš jakoukoliv cestou. Středobodem vesmíru tvé vnitřní matky jsi právě ty, střeží tvé blaho, štěstí a zdraví.

 

  • Buď sama sobě tou nejupřímnější přítelkyní, která tě nebude s nikým a ničím srovnávat, bude vždy respektovat tvá rozhodnutí a bude si tě nesmírně vážit. Buď přítelkyní, která poskytne prostor, důvěru a bude i náležitě samostatná, buď jí sobě sama i druhým.

Buď ženou, přiznej si svou sílu i zranitelnost a plně rozviň všechen svůj potenciál!

Synergií propojení Lucie a Eriky se stal projekt „Be Woman“, protože: „Být ženou nás baví!“ Program, který stojí u zrodu tohoto projektu, může představovat vstupní bránu k tvému sebepoznání, k odhalení tvé podstaty, tvého skutečného já. Tvou vlastní časovou investicí je jeden tvůj cyklus, během kterého tě Erika s Lucií budou doprovázet. Budou ti zadávat krátké i náročnější úkoly k sebereflexi i realizaci, povedou tě na vědomé cestě práce s tvým tělem a pomohou ti nahlédnout do zákoutí tvé duše. Duše, mysl a tělo tvoří jeden celek. Je potřeba podporovat a nechat růst všechny složky celku současně, aby se úměrně k tomu vyvíjela celá bytost.

Je třeba neustále kráčet kupředu, nezastavovat se na delší čas než je nutností pod stromy sladkých plodů, neboť voda slepých ramen řek se vždy začne kazit. Zároveň je třeba zvolit si to správné tempo chůze, abychom během cesty měli možnost si vše osahat, přivonět si, ochutnat, prožít a pochopit krásu bytí. Žena kráčí s noblesou, úctou k sobě sama, s respektem k sobě i ke svému okolí. Žena září a svou krásou obohacuje všechny kolem sebe. Buď vědomou ženou i ty!

Život skrývá nesmírnou paletu odstínů a barev, které spolu můžeme teprve odhalit. Moc se těšíme na synergickou spolupráci „Be Woman“ s TEBOU!

„Be Woman“ ti dodá odvahu být AUTENTICKÁ a SEBEVĚDOMĚ vykročit na tvou cestu OSOBNÍM I PROFESNÍM ŽIVOTEM. Nechť tě doprovází stále trvající paprsek světla…