Vztahy mezi mužem a ženou aneb tohle by se mělo učit už ve školce.

 

Žiju jógu, cvičím pilates a medituji, ale nedávno absolvovaný výcvik tantry byl pro mě zlomový. Byla to přímo transformace! Tohle by se mělo učit už ve školce. Zvládat emoce chytře jsme se tak naučili s manželem po jedenáctiletém manželství. Už víme, že je muži a ženy musí řešit zcela odlišně.

Po 11 letech manželství krize a tantra výcvik

Po velmi lehké a vcelku povrchní (i když přelomové) zkušenosti s Tantra Festivalem, který se konal loni v listopadu v Praze, jsme se s manželem rozhodli vydat na profesionální desetidenní intenzivní výcvik v oblasti tantry. Zkušenost to byla naprosto přelomová. Možná stojí za zmínku i skutečnost, že jsme s manželem měli po jedenácti letech opravdu vážnou krizi ve vztahu, která vykulminovala těsně před nástupem na výcvik. Říkala jsem si, že nás tantra buď trvale rozdělí, anebo naopak, připoutá k sobě.

Nerespektovali mužskou a ženskou polaritu

Celých jedenáct let jsme se snažili řešit své neshody „konstruktivně“, hledali kompromisy a přizpůsobovali se. Když se ohlížím zpětně, všechno jsme dělali opačně (pokud nechci použít slovo „špatně“), jak v oblasti sdílení a emočního vztahu, tak i v sexu jsme nerespektovali mužskou a ženskou polaritu. Proč? Protože nám to nikdo neřekl, nikdo nás to nenaučil! To, co jsme se během deseti (velmi výživných) dní dozvěděli na výcviku, by mělo být součástí občanské výchovy již na mateřských školách! A to vůbec není třeba zacházet do oblasti sexu, jen je zapotřebí si uvědomovat přirozenost ženy jako komplexní bytosti a muže, jako polaritně, fyzicky, emočně a mentálně zcela opačné bytosti.

Odpověď mi poskytla až tantra

Již vyšla spousta knih na téma ženy, jako mimozemšťana z Venuše a muže z Marsu, ale zatím jsem se nikde nedozvěděla podstatu. Odpověď mi poskytla až tantra. A já si plně uvědomila, že buď budu tuto odlišnost respektovat, bez výhrad, výčitek a poučování (a to stejné učiní i můj manžel vůči mně), nebo budu odsouzená nadosmrti s muži bojovat, stěžovat si na ně a pomlouvat je. A mám to zapotřebí? Ne, nemám. Je energeticky velmi náročné a vysilující žít způsobem, kdy neustále hledáte chyby v druhých a snažíte se je přeměnit k obrazu svému.

Dovolme si být ženou, získáme skutečného muže

Zjistila jsem, že daleko přirozenější, a pro mě také příjemnější, je přijmout v sobě svou vnitřní ženu, křehkou a zranitelnou, citlivou a jinovou a ne si hrát neustále na silnou, vystrkovat lokty a s muži soutěžit a snažit se jim vyrovnat jak na poli pracovním tak v osobní rovině. Pro muže je potom obrovská úleva zjistit, že vedle sebe mají skutečnou ženu, láskyplnou, citlivou a zranitelnou… Jsou pak ochotni přijmout veškeré naše rozbouřené emoce, dovedou a chtějí je ustát, aby nás poté mohli obejmout a prokázat tak svou fyzickou a ochranitelskou sílu a vědomý nadhled. Tím, že si my ženy dovolíme být ženami, poskytneme mužům prostor stát se skutečnými muži. Vědomý muž je takový, kterého každá z nás touží mít doma. Téma je to velmi obsáhlé, dnes začneme emocemi.

 

Věc první: EMOCE

Ženy během svého života prožívají daleko barvitější a výraznější emoce. Snad i díky tomu si lépe pamatujeme detaily, které jsou pro muže nepodstatné a které okamžitě vypouštějí. Protože to, co je doprovázeno emocí, si pamatujeme velmi dobře. Jenže muži těch emocí prožívají, v porovnání se ženami, daleko méně. Žena v případě krize nemůže své emoce zamést pod koberec a dělat, že se nic nestalo. Dříve nebo později totiž emoční papiňák vybuchne. (Naše podlaha v kuchyni čítá nejednu díru od hozeného hrnce či pánve, dveře v ložnici jsou již rok bez vnitřního skla  Doma se přehnala vichřice, zatímco venku panovalo bezvětří…). Bohužel často kvůli kravině a veškerou nálož schytají nevinní lidé (děti, maminky, babičky, v podstatě i partner, neboť to nebývá on, kdo je původcem problému, velmi často bývá jen jeho SPOUŠTĚČEM).

Co tedy dělat, pokud jsem žena?

Je třeba nahromaděnou energii dostat z těla ven POHYBEM, HLASEM A DECHEM. Tedy vytřepat, vytancovat, vyřvat se (nejlépe bez použití slov) a zhluboka dýchat. Pokud nás emoce zastihne doma, máme vyhráno. Můžeme se i vybušit do polštáře. V případě, že emoce vypluje na povrch ve společnosti, můžeme učinit, co okolí unese a případné zbytky vykřičet doma. Já mám velmi dobrou zkušenost s třepáním celého těla, vědomým pravidelným výdechem ústy a s tím spojeným uvolňováním oblasti podbřišku, srdce i obličeje. Do toho zařvu, jako by mě na nože brali. Občas mlátím do polštáře. Ať si kdo chce, co chce, myslí.

A jak by měl své emoce ventilovat muž?

Ten nekřičí a ani svou partnerku nebije. Je třeba mít na paměti, že ani děti ani partnerka nejsou původci problému, jen jeho spouštěči (ano, i v tomto případě). Muž má také ve své duši ukryty nějaké kostlivce, a pokud se je rozhodne smysluplně řešit, je vhodné, aby trávil čas opakovaně a často O SAMOTĚ. Když to na něj přijde, měl by nahromaděnou negativní energii dostat z těla ven intenzivním pohybem (běh, kolo, lezení…cokoliv) a byl sám. O samotě v lese si může klidně také zařvat jako lev a ponořit se do sebe sama, aby si uvědomil, co je prapříčinou problému.

Hlavně dýchat

Co však platí pro oba a dá se provozovat v podstatě v jakémkoliv prostředí je HLUBOKÝ A PROCÍTĚNÝ DECH. Soustředím se na nádech, výdech, nádech, výdech, nejlépe ústy… a všímám si, co se v těle děje. Pomáhá to velmi účinně.

Co dělat, když to přijde na oba naráz?

A na závěr dnešního článku si ještě řekneme, co dělat, když mají emoce oba a v tutéž chvíli. Muž stojí jako sloup, maják naproti ženě. Nic neříká, neodpovídá, nenechá se stáhnout do dialogu. Uvědomuje si své napojení na zem a svůj dech, který stále prohlubuje. Pozoruje ženu hlubokým, upřímným pohledem. Žena se hýbe, tancuje, třepe se, bouchá do polštáře, křičí (beze slov a bez obviňování) a zhluboka dýchá. Žena by neměla ztrácet povědomí o tom, že muž, její maják, tam je právě pro ni. Tato ženina emoční vlna pomine (dříve nebo později) a muž ji může obejmout. Dojde k vyrovnání energií a je po vichřici.

Funguje to!

Po jedenácti letech jsme začali s manželem řešit své konflikty takto a světe div se, již se nerozvádíme, milujeme se víc a víc a máme oba dva intenzivnější pocit UKOTVENÍ V SOBĚ SAMA. On ve svém vnitřním muži a já ve své vnitřní ženě.

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – lektorka jógy a jógové terapie pro děti a dospělé, autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), spoluautorka projektu Být ženou mě baví

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.